Myšlenka zásobovat metropoli teplem ze zdroje v blízkosti města vznikla už v 70. letech 20. století. Po celém světě totiž docházelo k rozvoji zásobování teplem z velkých zdrojů a stavěly se mnohakilometrové napáječe. Hojně pak byly využívány veškeré výhody společné výroby tepla a elektřiny v rámci kogenerace. Praha se nakonec také inspirovala, přestože prvním záměrem bylo postavit severně od Prahy jadernou výtopnu. Po provedení řady potřebných studií a ekonomických hodnocení však bylo rozhodnuto zásobovat pravobřežní část Prahy teplem ze 40 km vzdálené Elektrárny Mělník. Vznikl tak projekt, který využívá všech výhod kogenerační výroby z domácího energetického uhlí.
Základ Pražské teplárenské soustavy (PTS) byl položen již v říjnu 1995, kdy byl uveden do provozu projekt Zásobování hlavního města Prahy teplem z Elektrárny Mělník (ZTMP). Ten spojil Elektrárnu Mělník I se stávajícími zdroji Pražské teplárenské – Teplárnou Malešice, Výtopnou Třeboradice, Teplárnou Michle a s několika menšími výtopnami na pravém břehu Vltavy. Projekt ZTMP byl rozdělen do pěti vzájemně navazujících staveb, které propojily Elektrárnu Mělník I s Teplárnou Malešice potrubím dimenze 2 x DN 1200 až 700. Hlavním principem projektu byla přestavba Elektrárny Mělník I z klasické kondenzační elektrárny na teplárnu – tedy společnou výrobu tepla a elektřiny.
Většinou nadzemně uložený 34,2 km dlouhý napáječ z Elektrárny Mělník I překonává po příhradových ocelových mostech dvakrát tok řeky Vltavy a čtyřikrát železniční trať.
Prvním z dvojice potrubí o stejném průměru 1200 mm proudí horká voda ohřívaná až na konečnou teplotu 140 °C a druhým potrubím se ochlazená voda vrací zpět. Díky vysoce účinné izolaci klesne teplota horké vody na cestě od zdroje na okraj Prahy pouze o dva stupně. Napáječ je před vstupem do hlavního města ukončen v třeboradické výtopně na severu Prahy.
Pražská teplárenská soustava od severu na jih i východ
V dubnu roku 1995 do nového potrubí spojujícího zdroje v Mělníce, Třeboradicích a Malešicích začala proudit topná voda a více než 110 000 m3 se jí napouštělo 4 týdny.
V říjnu 1995 došlo k zahájení dodávky mělnického tepla do soustavy centrálního zásobování teplem v severních oblastech pravobřežní části Prahy. Připojování pokračovalo na jih a po dvou týdnech novou teplárenskou síť obohatila také soustava malešické teplárny.
Hlavní snahou nové PTS bylo nahrazovat lokální neekonomické a neekologické tepelné zdroje výhodnějším dálkovým teplem z Mělníka. V počátečním období po uvedení napáječe do provozu se jednalo o oblasti Vinohrad a Strašnic a jedna z jeho prvních větví zbudovaná v letech 1995 až 1996 vedla z Malešic do ulic Soběslavská a Kouřimská, kde mohlo být vyřazeno 25 klasických kotelen. Podobně byly poslední lokální uhelné zdroje v Kobylisích a ve Vršovicích odstaveny v roce 1999.
V roce 1998 byla zahájena výstavba další fáze tepelného napáječe – prodloužení na Jižní Město a dál. Projekt umožnil odstavit cca 40 lokálních plynových kotelen i výtopny v Modřanech. To v této oblasti významně snížilo emise. Přepojení na teplo z Mělníka znamenalo pro obyvatele těchto sídlišť také výrazně nižší náklady na teplo.
Pražská teplárenská soustava pomohla také odstranit následky povodní: v roce 2003/2004 byl na soustavu přepojen povodní poškozený zdroj Výtopna Invalidovna. Jednalo se o tepelný napáječ o délce 5 km a průměru DN 250 až DN 25.
Také v roce 2005 se podařilo zrealizovat významnou investiční akci, která výrazně snížila emise (zejména NOx) a přispěla k zlepšení ovzduší ve východní části Prahy. Jde o projekt přepojení Horních Počernic na Pražskou teplárenskou soustavu. Umožnil odstavit 2 stávající kotelny spalující zemní plyn a nahradit je předávacími stanicemi.
Pražská teplárenská soustava dnes zasahuje od Čakovic a Letňan na severu Prahy po Modřany na jihu, do Horních Počernic na východě a od přelomu milénia do celé oblasti Jižního Města, kde bylo původních 33 plynových blokových kotelen přestavěno na moderní předávací stanice. V roce 2012 se teplo z PTS dostalo i na levý břeh Vltavy, a to do oblasti dolních Holešovic.
Své kvality a efektivitu na pravém vltavském břehu Pražská teplárenská soustava prokázala, a proto vznikla myšlenka přivést ji na druhý břeh Vltavy. Přechod přes Vltavu byl nakonec proveden z Libně do Holešovic hloubenou průchozí štolou. Hloubení štoly pod Vltavou poblíž Libeňského mostu začalo na podzim 2011 souběžně z obou břehů a ke spojení uprostřed koryta přibližně 25 m pode dnem řeky došlo v březnu 2012.
Díky přivedení PTS na levý břeh Vltavy bylo možné v dolních Holešovicích vyměnit staré a dosluhující parovody za moderní a efektivnější dodávky tepla v horké vodě. K výhodám horkovodu patří zejména snížení tepelných ztrát či snazší regulace. Sami odběratelé si tak mohou lépe řídit spotřebu, a tedy i náklady na vytápění.
Výhody CZT v Praze
Centrální zásobování teplem v „podání“ PTS má nespočet výhod. Tou hlavní je vedle ekonomického přínosu pro zákazníky výrazné zlepšení životního prostředí v Praze. Kogenerační teplo z Mělníka postupně nahradilo v Praze více než 200 lokálních kotelen a samozřejmě došlo i na ekologizaci a modernizaci samotného mělnického zdroje.
Rozvoj PTS znamenal významný pokles emisí znečišťujících látek. Na území hlavního města jsou nyní v provozu prakticky pouze záložní resp. špičkové zdroje. V konkrétních číslech to znamená, že emise zdrojů PTS od roku 2009 poklesly u oxidů dusíku 24krát, u oxidu uhelnatého 74krát, a u tuhých látek 130krát a u oxidů síry dokonce 5700krát!
Další výhody PTS
Mezi největší výhody zcela jistě patří vícezdrojová základna, kdy při možném výpadku jednoho druhu paliva nedojde k přerušení dodávek z propojené PTS. Zajímavá je z tohoto hlediska i spolupráce se spalovnou komunálního odpadu ZEVO Malešice, která přispívá do PTS svým teplem. To putuje do tepelného uzlu v malešické teplárně novým horkovodem.
Pražská teplárenská se snaží navyšovat podíl tepla z kogenerační výroby, která už nyní tvoří většinu z celkových dodávek tepla. Významné je i snížení rizika nebezpečných havárií, protože výroba probíhá mimo místa konečné spotřeby. Dodavatel garantuje bezpečnost a spolehlivé dodávky díky odborné obsluze i údržbě. Protože dálkové teplo je komplexní služba, jedinou „povinností“ zákazníka je otočení radiátorového ventilu.
PTS v číslech:
Rostoucí ceny energií přiměly v uplynulých letech bytová družstva a společenství vlastníků jednotek zamýšlet se nad úsporami v dodávkách tepla. Toho využili prodejci tepelných čerpadel, kteří začali předkládat nabídky s údajně úžasnými úsporami. „Praxe však ukázala, že čísla neodpovídají realitě a tepelná čerpadla energetiku nespasí,“ říká Jan Vondráš ze společnosti Invicta Bohemica.
Venkovní teploty stoupají a vy už dávno máte vypnuté topení. Nenechte se mýlit! Bez ohledu na zavřené radiátory ale musí vaším domem dále kolovat teplo, které zaplatíte. Proč to tak je a kdy topná sezóna končí, případně kdy ji lze přerušit?
Energetické úspory nejsou jen otázkou vaší peněženky, ale jsou v centru pozornosti celé společnosti. V případě bytových domů se však setkáváme s jedinečnou výzvou: jak dosáhnout efektivního snižování …