Získejte nejaktuálnější
informace a zkušenosti
s předstihem
Oblíbenou možností, jak snížit výdaje za bydlení, je refinancování vaší stávající hypotéky. Nyní se ale můžete dostat do opačné situace. To v případě, kdy jste měli sazbu fixovanou v době nejnižších úroků. O kolik se vám může zvýšit splátka?
Pokud vám nyní končí tříleté a pětileté fixace, zatím můžete stále refinancovat za lepší sazby, než jste měli doposud. „Pokud dnes někomu končí 3letá fixace, mohl by mít sazbu kolem 2,9 % p.a. V případě, že dnes někomu dobíhá 5letá fixace, má ještě vyšší sazbu okolo 3,5 % p.a.,“ ukazuje konkrétní příklad finanční analytik David Eim. Úrokové sazby však zřejmě dále porostou a postupně budou končit fixace lidem se stále nižšími sazbami. Brzy tak zřejmě nastane situace, že lidé budou na nové období fixace získávat horší sazby, což jim navýší splátku. U sazeb okolo 2 až 3 % p.a. se dá poměrně přesně říci, že u hypotéky se splatností 30 let znamená růst sazby o 0,1 p.b. růst splátky asi o 45 Kč měsíčně na každý milion korun úvěru. Dvoumilionová hypotéka se splatností 30 let a sazbou například 1,89 % p.a. se může v blízké budoucnosti reálně refinancovat za 2,49 % p.a. V takovém případě se splátka zvýší o asi 515 Kč měsíčně.
Nový zákon o spotřebitelském úvěru posílil u refinancování postavení klientů bank. Dříve dávaly banky nabídku nové sazby až měsíc před koncem fixace. Čas tedy hrál proti klientovi banky, protože ten musel v případě refinancování bance úvěr doplatit přesně ke konci fixace. Pro hladký průběh refinancování nebo pro dobrou vyjednávací pozici ohledně nové sazby se stávající bankou tak bylo nezbytné se mnohem dříve aktivně zajímat o nabídku konkurence.
Nový zákon umožňuje, abyste úvěr splatili bez jakýchkoliv nákladů do 3 měsíců poté, co vám banka sdělí novou výši úrokové sazby na další období fixace. Banky tedy začaly informovat klienty o nové sazbě 3 měsíce před koncem fixace, což dává dostatek času k zajištění případného refinancování. Tyto podmínky platí pro hypotéky sjednané po účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru. Starší hypotéky se budou řídit dle nové legislativy, jakmile jim skončí fixace.
Podle nové legislativy se také klienti bank nemusí vázat na okamžik konce fixace. Zákon výslovně říká, že je spotřebitel „oprávněn spotřebitelský úvěr zcela nebo zčásti splatit kdykoliv po dobu trvání spotřebitelského úvěru“, a toto právo na bezplatné splacení je „u spotřebitelského úvěru na bydlení do 3 měsíců poté, co poskytovatel spotřebiteli sdělil novou výši zápůjční úrokové sazby“. Jak konstatují finanční analytici, pokud klient tedy dostane nabídku sazby, kterou nyní banky dávají 3 měsíce před koncem fixace, a nelíbí se mu, může si během pár týdnů zařídit refinancování a hypotéku doplatit okamžitě, aniž by musel čekat na konec fixace.
Nový zákon rovněž omezil sankce za předčasné splacení úvěru. Lidé mají možnost splatit bez jakýchkoliv dalších nákladů až 25 % výše úvěru vždy v období jednoho měsíce před výročím úvěrové smlouvy. V případě prodeje financované nebo zastavené nemovitosti smí být sankce za předčasné splacení maximálně 1 % z objemu mimořádné splátky, nejvýše však 50 000 Kč. Úvěrová smlouva ale tou dobou musí běžet již alespoň 24 měsíců. Pokud jde o mimořádnou splátku z jiných důvodů, než které zákon výslovně uvádí, potom má banka nárok na takzvané účelně vynaložené náklady. Zatím však není zcela jasné, jak tyto náklady budou vypadat – nemůžeme zatím s jistotou říci, co budou banky připraveny obhájit jako ‚účelně vynaložené‘. Proto nyní nelze s jistotou stanovit, za jakých podmínek by se lidem vyplatilo případné refinancování v průběhu fixačního období.
Ministerstvu pro místní rozvoj se podařilo s Evropskou komisí vyjednat souhlas s financováním pro zvýhodněný úvěrový program na podporu dostupného nájemního bydlení. Alokace 2,5 miliardy korun přinese samosprávám i soukromým investorům možnost financovat výstavbu, rekonstrukci nebo pořízení dostupného nájemního bydlení.
Aktuální vývoj realitního trhu přináší další poznatky. Přinášejí i změnu v uvažování, zda se více vyplatí investovat do vlastního bydlení, nebo je ekonomicky výhodnější setrvat v nájemním vztahu a vsadit na pronájem bytu. Rozhodování také pochopitelně ovlivňuje lokalita.
Máme za sebou období vyúčtování spotřebovaných energií. V případě špatného nastavení záloh, či neočekávané změně ve spotřebě, vás však možná překvapil neplánovaný výsoký výdaj. Někdy jde však o sporné situace, kdy se spotřebitel domnívá, že mu byla naúčtována příliš vysoká spotřeba, případně vyšší cena, než kterou si s dodavatelem vyjednal. Co lze v takovém případě dělat a jak se lze bránit?