Vlastní kompost v bytě? Využít bioodpad je snadné

Vytvořit si vlastní biologický odpad není jen výsadou těch, kdo disponují vlastním domkem a zahradou. Ekologický a ohleduplný životní styl vyznává stále více lidí, a i obyvatelé bytových domů hledají způsoby, jak se více přiblížit přírodě. Využít bioodpad, který by jinak skončil ve směsném odpadu, je se speciálními domácími verikompostéry snadné.

Běžná čtyřčlenná domácnost v Praze vyprodukuje přibližně 10 kilogramů komunálního odpadu za měsíc. Převážně se jedná o vytříděný bioodpad z kuchyně, který je snadno rozložitelný, ale takto tvoří zhruba 40 % hmotnosti směsného komunálního odpadu. Možností, jak užitečně naložit s bioodpadem vyprodukovaným doma, je několik.

Kompostování v komunitě nebo v bytě

V Praze a v některých jiných městech funguje tzv. komunitní kompostování, do kterého se může zapojit více domácností z okolí. Ideální je umístit kompostér na uzavřený dvůr nebo do vnitrobloku. Pokud je totiž umístěn na volně přístupném místě, je zde riziko, že někdo mimo kompostující komunitu odpad znehodnotí materiálem, který do kompostéru nepatří.

Další možností, kterou byste možná nečekali, je individuální kompostování v bytě. Že si nedovedete proces kompostování ve vašem malém bytě představit? Obavy jsou zbytečné, vermikompostér určený na domácí kompostování je opravdu vychytané zařízení. A hlavní roli v celém procesu hrají žížaly! Při vermikompostování se využívá schopnost žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velice kvalitní organické hnojivo. Bez obav ze zápachu můžete nádobu na kompostování umístit přímo v kuchyni, na chodbě nebo na toaletě. Pokud máte tu možnost, oblíbené místo pro umístění kompostéru je balkon nebo terasa. Neměl by však být vystavován extrémním teplotám v létě ani v zimě.

Jak vzniká doma kompost?

Pokud chcete ekologicky nakládat s bioodpadem z domácnosti a přeměnit ho v živnou půdu pro další použití, můžete zapátrat po domácích kompostérech. Některé vermikompostéry jsou i takřka designovými kousky a nezaberou moc místa. Stačí pouze myslet na to, že žížaly nevydrží bez potravy více jak tři týdny, pokud tedy odjíždíte na delší dobu pryč, je nutné si domluvit někoho, aby je zásoboval.

Zakoupit můžete i mikrokompostárnu, která nahrazuje koš na bioodpad. Kompostér potřebuje přívod elektrické energie a díky promyšlenému mechanismu bioodpad fermentuje a stabilizuje. Případný zápach je odvětráván přes biofiltr. Díky tomu dostanete zfermentovaný bioodpad, který je ještě třeba zapracovat do půdy nebo nechat dozrát na kompost.

Pořiďte si verikompostér a začněte

Ať už si koupíte jakýkoliv verikompostér, podle jeho velikosti budete mít množství bioodpadu. Abyste získali kilo kompostu, potřebujete zhruba 0,2 m² plochy. Žížaly potřebují dostatek vzduchu, proto by nádoba měla být dostatečně prostorná, ale ideálními rozměry jsou cca 40 x 40 a výška 15 cm.

Na dno nádoby se umístí podestýlka z trávy, listí, navlhčeného papíru, půdy, rašeliny, hoblin či kokosového vlákna a do podestýlky se vloží žížaly a kousky bioodpadu. Kousky by měly být menší než 5 cm. Ve verikompostéru se postupně odděluje hotový kompost od zbytků jídla a jakmile je první patro naplněno, je čas přichystat žížalám novou podestýlku do druhého patra. Spodní patro ponecháme až tři další měsíce a materiál se za tu dobu přemění v plnohodnotný kompost. Přebytečná vlhkost, která při procesu vzniká, je odváděna do zásobníku na vodu a říká se jí „žížalí čaj“.