Z každého nového bytu v Praze stát inkasuje na daních téměř jeden milion korun. Při zhruba 5000 prodaných bytech v loňském roce je to tedy kolem pěti miliard korun. A to jen z bytů a jenom v Praze.
Stát, který takto z nové výstavby profituje a přitom ukládá občanům a firmám pod sankcemi mnoho povinností, sám ale své vlastní povinnosti v mnoha případech neplní. Kvůli nedodržování zákonných lhůt úřady a dotčenými orgány státní správy trvá nyní vyřízení stavebního povolení v Praze často i déle než 10 let.
„Stát paradoxně finančně profituje ze situace, kdy ceny přestávají být dostupné pro střední třídu,“ řekl šéf stavební firmy Dušan Kunovský. Pokud veřejná správa z prodeje nových bytů získává tak vysoké finanční prostředky, měla by alespoň zajistit to, co je k fungování bytového trhu podstatné.
„Zásadně by pomohlo to, kdyby státní úřady a dotčené orgány, které se vyjadřují k projektům v rámci povolovacího procesu, dodržovaly správní lhůty a nezdržovaly výstavbu často jen ze zcela malicherných a formálních důvodů. Nezbytné je odstranit alibismus úředníků a politické tlaky, kterým velmi často podléhají,“ vysvětlil Dušan Kunovský. Délka povolovacího procesu od zahájení prací na projektu až po schválení výstavby se totiž aktuálně u běžného bytového domu v Praze protáhla na deset let a někdy i více. Velká část neúměrně dlouhé doby přitom připadá právě na nekonečné čekání na stanoviska a vyjádření od dotčených orgánů a správců sítí.
Jednoznačným viníkem současné bytové krize je legislativní past, do které se stát sám v oblasti povolování nové výstavby dostal. Prvním krokem dobrým směrem bylo zavedení společného povolení, které slučuje územní a stavební řízení do jednoho a které se v praxi začíná projevovat jako efektivní nástroj pro urychlení povolovacího procesu. Zkrácení procesu má přinést také fikce souhlasu, kterou Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) prosazuje. Následovat by mělo ale také zjednodušení projektové dokumentace nutné pro schvalování. Snahy o postupné zkracování nekonečného povolovacího procesu staveb pak završí komplexní rekodifikace stavebního práva, jejíž záměr po připomínkovém řízení nyní ministerstvo předložilo vládě.
Ve srovnání s řadou zemí EU je u nás sazba DPH na nové bydlení daleko vyšší. Česko uplatňuje aktuálně na bydlení 15procentní sazbu u menších bytů a 21procentní u větších bytů a ateliérů. Například v Polsku je sazba u menších bytů osmiprocentní, ve Francii 5,5procentní a v Maďarsku dokonce pětiprocentní. „Již před lety se diskutovalo o zařazení bydlení do snížené desetiprocentní sazby, ale bez úspěchu. Nyní, kdy velká města bojují s vážnou bytovou krizí, je vhodné toto téma opět otevřít,“ připomněl Dušan Kunovský. „Případná změna daně by se totiž v plné míře promítla do snížení ceny pro kupující. Developeři totiž ceny stanovují vždy bez DPH a daň se k tomu jen automaticky připočte,“ dodal.
Při přerozdělování prostředků z daní by měly výrazně více peněz získávat města a obce. Ty totiž nesou hlavní zátěž spojenou s novou výstavbou. Města a obce by pak měly tyto peníze navíc směřovat zejména do staveb technické a dopravní infrastruktury a na stavby občanské vybavenosti.
V současnosti řeší soukromí investoři nejen technickou a dopravní infrastrukturu na vlastním pozemku a v přímé návaznosti, ale často jsou nuceni investovat také do infrastrukturních staveb v širokém okolí. Tím suplují úlohu veřejné správy, a to samozřejmě zásadně prodražuje nové byty.
Zcela špatně je daň z nabytí nemovitosti ze samé podstaty. Jasně to bude vidět, pokud nemovitost zaměníme jakýmkoliv jiným zbožím. Daň z nabytí nemovitosti je stejně nesmyslná, jako by byla daň z nabytí rohlíku, mýdla či masa. Člověk je v podstatě pokutován za to, že si pořizuje nemovitost. A to už vůbec nezmiňujeme fakt, že ji kupující platí už jednou zdaněnými penězi. Příklad vícenásobného zdanění jako vyšitý.
„Hlavním důvodem je, že tato daň výrazně zatěžuje zájemce o nemovitost. V případě bytu či domu za pět milionů korun musí státu odvést 200 tisíc korun. Ty přitom musí nalézt ve vlastní kapse, protože na tuto částku nelze čerpat hypotéku. Pokud vezmeme v potaz závazné doporučení ČNB, že by výše hypotéky neměla přesáhnout 80 procent hodnoty pořizované nemovitosti, musí kupující ze svého zaplatit s daní minimálně 24 procent. To u zmiňovaného pětimilionového bytu či domu představuje nezanedbatelných 1,2 milionu korun. Daň tak tvoří pětinu těchto minimálních vlastních financí,“ uvádí příklad RNDr. Evžen Korec, Csc., generální ředitel a předseda představenstva stavební společnosti.
V současnosti najdeme jen málo stavebních realizací, kde bychom se zcela obešli bez pomoci tak stěžejního materiálu, jakým je beton. Pro jeho rozsáhlé použití je však vždy důležité zvolit správnou směs, určenou pro danou konstrukci. I proto má Baumit v nabídce betonových směsí široké portfolio svých výrobků.
